Pojem užívaný v návaznosti na karteziánské (racionalistické) pojetí gramatiky především v chomskyánské ↗transformační generativní gramatice v období ↗teorie principů a parametrů. Vychází ze zkoumání modelu jaz. kompetence, abstraktního jaz. systému (tzv. I-jazyk), o jehož jádru, totiž u.g., předpokládá, že je univerzální a vrozené a jehož konkrétním projevem je individuální performance mluvčích.

U.g. se skládá z definovatelných jazykových principů, které mají binárně stanovené parametry. Jednotlivé jaz. jsou výsledkem specifikace hodnot jednotlivých parametrů, kterou si mluvčí osvojuje poslechem rodného jaz. Experimentálním studiem vlastností a rozsahu u.g. se zabývá také obor osvojování jazyka (language acquisition). Rozsah a obsah u.g., jako genetické výbavy homo sapiens, je stále předmětem diskuze zejména v soudobých biolingvistických disciplínách; viz ↗biolingvistika, ↗kognitivní lingvistika.